pátek 26. ledna 2018

Jdeme volit

- pokles kultury občanské společnosti - emotivnost a zkratkovitost - role LGBT témat v rozhodování ve volbách - sebranka konzervativních stařešinů - relikty tradičního uspořádání - role a možnosti prezidenta - marketingové tahy - proklamovaná slušnost - spasitel není - jak zhodnotit situaci -

         Zamyšlení nad prezidentskými volbami zcela jistě není příliš obvyklé téma na takovémto blogu, ale co. Nejsem jenom transka, ale i člověk, který se zajímá o dění v občasné společnosti a čím dál tím víc přemýšlí i o aktivním zapojení do společnosti. Protože ta to potřebuje, jak je vidět na její čím dál tím větší rozhádanosti, na tom, že ve volbách získávají mandát i strany zastoupené lidmi s pochybným intelektem a zjevným nedostatkem jakýchkoli znalostí potřebných k výkonu poslanecké funkce.
        V tomto kontextu je naprosto nepochopitelná samotná existence přímé volby prezidenta - ta už ze svého principu bude společnost rozdělovat, protože na konci skončí dva kandidáti s nejvyššími preferencemi, kteří se jeden vůči druhému budou zcela jistě vymezovat, protože negativní kampaň se šíří daleko více, silněji a rychleji než ta pozitivní. Podloženo i tou trochou analýzy. A aby toho nebylo málo, celé je to podpořené dnešní zkratovitou “novinařinou”, která má ve zvyku až příliš vytrhávat věci z kontextu. Narážím třebas i na výrok o Prague Pride a nahých prdelích páně Zemana, po kterém se zvedla hysterie, která z něj udělala naprostého homofoba, když přitom dlouho vyjadřuje podporu adopcí homosexuály. Na rozdíl od pana Drahoše, který by je prý dlouho zvažoval.
         Z toho pak vyplývá otázka, jak moc velkou roli by v mém rozhodování měly hrát LGBT témata, když přeci jen do této komunity patřím. Je spousta lidí, kteří řeknou, že přece jsou důležitější problémy, problémy které trápí celou společnost. Na druhou stranu, pokud nebudeme volit politiky, kteří tato témata, ať už adopce a manželství homosexuálů, nebo změna pohlaví na občance bez nutnosti sterilizace, vnášejí do veřejné diskuze, kdy pak má v tomto dojít k nějaké změně? Vždyť témat, které trápí větší kus společnosti bude vždycky spousta! A ty LGBT témata se třeba dotýkají jen nás, ale dotýkají se nás silně a bolestivě, tak bychom je měli tlačit k diskuzi - vždyť takováto úprava zákonů není nijak zvlášť složitá a to ani z morálního hlediska, pokud se budeme řídit pravidlem “Nikomu to neublíží a někomu zlepšíme život? Jdeme do toho!”.
     Nicméně, ani u jednoho z kandidátů nemáme příliš prostoru předpokládat, že by mohli mít nějakou větší snahu tyto obecně více liberální témata předkládat. Ono to bylo krásně vidět i na tom výběru kandidátů. Na rozdíl od voleb minulých, kde se nám sešla pestrá sebranka žen, politiků, šlechticů a potetovaných umělců různého věku, tady jsme skončili s partou konzervativních dědků, kteří se lišili jen svou polohu v této části spektra. Jedinou světlou výjimkou byl Hilšer, který působil opravdu svěže, liberálně a jako ten správný člověk, který by mohl přinést na hrad trochu pozitivní energie a překvapil i svým skvělým výsledkem se skoro žádnou kampaní.
        Nicméně, nepřekvapivě nám zbyli dva kandidáti s nejvyššími preferencemi. Jeden konzervativní a šovinistický děd z vysočiny, pijící pálenku po panácích a vyprávějící bonmoty o znásilnění. Druhý klasický konzervativní úctyhodný profesor, samozřejmě zcela normální, dokonce jezdící každý víkend na chatu, s manželkou, která se místo kariéry spíše věnovala teple rodinného krbu, prostě atomová rodinka z padesátých let. Pro mladou, spíše společensky-progresivně a čím dál tím feminističtěji (když se člověk nějakou pohybuje jako chlap mezi chlapy, tak si prostě všímá) naladěnou holku docela mizernej výběr.
        Ale tak jako dobře, koneckonců prezident vlastně až tak moc pravomocí taky nemá, takže holt můžu nejít volit nebo trochu snížit laťku, ono přeci jen když už žádný kandidát, se kterým se dá jakžtakž ztotožnit s tématy, které jsou pro mě klíčové není, tak přeci jen u prezidenta jsou další důležité vlastnosti, ať už je konzervativní nebo liberální. Měl by hlavně mít informace, nahlížet na problémy společnosti z odstupu, objektivně a se širokým rozhledem, a hlavně umět spojovat společnost (k čemuž právě to předchozí může krásně využít), u témat u nichž se společnosti polarizuje vstoupit do diskuze a říct “hele ty liberální kavárenskej hipíku a ty konzervativní venkovskej burane, oba máte trochu pravdu, ale jdete už moc do extrému” a prostě trochu tu situaci uklidnit. Opravdu být prezidentem všech a ideálně i mít nějakou trochu čitelnou vizi směřování, aby se jeho výkon dal opravdu objektivně zhodnotit a nevypadalo to, že věnuje energii na politikaření a držení se u moci spíše než politice a řízení směřování země. Nicméně i tohle našim současným kandidátům poněkud schází. Občas si říkám, že bychom měli kandidátům výslovně zakázat jakoukoli kritiku svých protikandidátů a mluvit pouze o svých vlastních vizích. Třeba by je to konečně přinutilo se taky trochu snažit o opravdovou diskuzi, kde jsou zbraní relevantní argumenty a nikoli triky marketingových poradců, překroucené výroky, střídání názorů a emocionální výlevy. Takhle dneska nevím, co je vlastně opravdu kandidát a co pouze jeho role, co je doopravdy jeho názor a co je jen něco zabaleného do sladké vaty tak, aby se to zalíbilo předpokládané cílové skupině voličstva.
         A zbývá nám asi poslední kritérium, toliko vyzdvihované odpůrci současného prezidenta. No, upřímně, nemít v hlavě posledních pět let panování současného prezidenta, tak ho snad i volím. Pan profesor Drahoš předvedl místo své dřívější slušnosti spoustu zkratkovitě, skoro až Babišovsky znějící útoky zaměřené na přešlapy našeho prezidenta. Zatímco pan Zeman pro tentokrát překypoval poněkud přehrávanou státnickou noblesou, jeho útoky nebyly tak ostré, bonmoty si zachovaly úroveň a celkově se nechtělo věřit, že to byl tentýž člověk, který v úterý působil jako urážející ješitný dědek kynoucí lůze. A upřímně nevím, zda by si měl pan Drahoš vyměnit marketingového poradce, který mu doporučil útočnost anebo se přihlásit na kurz sebeovládání, pokud už ze Zemanovy blahosklonnosti začal ztrácet nervy.
          Aneb jak je vidět, Drahoš není žádným naším spasitelem - toho se z něj opět snaží udělat jeho podporovatelé. Stejně jako Zemanovi podporovatelé se ze Zemana snaží udělat někoho kdo nás spasí před migranty a Bruselem. Na jednu stranu nevíme, zdali se z mile vypadajícího profesora nestane další mocí posedlý egomaniak (po jeho neskutečně Klausovsky samolibém úsměvu jsem byla celá rozpačitá), na tu druhou máme u jezevce z Vysočiny pět let důkazů, že u něj je to jistotou. Upřímně, hlavní hvězdou debaty byla skvělá moderátorka, paní Witowská, která oba pány zvládla, i po trošku slabším začátku, oba. A se svým vystupováním, charismatem a rozhodností by podle mne byla skvělá kandidátka, pokud bych nehodnotila její, pro mne neznámé, politické názory.
         Ale co je nejdůležitější nakonec. Volit má smysl. Pokud nebudeme volit my, ostatní volit půjdou a my promrháme možnost svými hlasy nějakým, byť malým, kouskem ovlivnit směřování naší země. A tedy i částečně směřování našeho života. A co je ještě důležitější, ať už jsou naše názory na kandidáty jakékoliv, přeci nemá cenu kvůli ním trhat přátelské vazby, jak to už dneska vidím a jako jsem to viděla i u těch minulých voleb. Vždyť tím nic nezískáme, maximálně se více uzavřeme do své názorové bubliny. A jak bez argumentů a oponentury protistrany opravdu objektivně zhodnotíme situaci?

pondělí 15. ledna 2018

Je to tu

- už je to vážný - RLT se blíží - už o mě ví skoro všichni - změna pozadí i popředí - zima a horko - bez barvy a chuti - vegetativní nihilismus -

    Tak jo. Dneska opravdu úplný start HRT. Jako jsem nějakou tu chvíli (asi měsíc) na antiandrogenech, ale estradiol k tomu až ode dneška. Hezky každej tejden včelička s 5mg estradiolu a uvidíme jak rychle teď budou postupovat změny.
          Na jednu stranu mě překvapilo dávkování, kdy jednoduchým výpočtem dojdu k tomu, že dávky jsou v absolutních číslech zhruba šestkrát nižší, než u mých kamarádek na tabletkách, které berou dvakrát denně 2 mg, tedy celkem 28 mg týdně. Na druhou stranu, vstřebávání z nitrosvalových injekcí bude na úplně jiné úrovni a nejsem endokrinoložka, abych to mohla objektivně zhodnotit. Navíc když jsem slyšela jak ty injekce dovedou s člověkem zamávat… Ale jako jinak si docela věřím. Na to, jak moc jsem na začátku nevypadám kupodivu nijak zvlášť špatně. Vlastně čím dál víc přemýšlím o tom, že už tak za měsíc začnu obíhat matriky a pomalu přejdu do RLT.
         V práci o tom ví čím dál víc lidí, respektive můj šéf o mě s mým souhlasem informoval zbytek managementu (a já si teď teda všímám toho, jak na mne občas zkoumavě koukají a hledají změny) a prý nikdo proti mě kvůli tomu nic nemá. Ne, že bych čekala, že druhý den přídu do práce před přichystanou a zapálenou hranici, přeci jen si troufnu říci, že dělám zejména se vzdělanými a otevřenými lidmi, ale nečekala jsem zase, že se mi budou snažit vyjít vstříc až tolik. A že jsem za to zatraceně ráda!
         A co nějaké změny? Snažím se trochu využívat jojo efektu (ono to teda není tak moc řízený, jak by se zdálo, prostě jen nějak přes tejden toho moc nesním a přes víkend to trošku doženu), celková váha pomalu klesá, ale postupně mizí objem svalů a začínají mi nabývat stehna a zadek. Vousy už spíš nejsou než jsou, ale jak jsou tmavé, tak brada a knír jsou pořád trošku zašedlé. Ale nesrovnatelně méně než před pouhým měsícem zpátky a na zamaskování stačí trocha korektoru a pudru. Za pár dní jdu na pátý laser, tak doufám, že v řádu týdnů už po nich nebude skoro ani stopy. Mezi tím si ještě trochu pomáhám malým domácím IPL (tedy pokud z toho nebude víc škod než úžitku), ty vousy jsou v tomhle fakt suverénně nejhorší část tranzice, pořád se bojím kdy mě vyoutujou, když jsem v holčičím.
         I když teda úplně nejhorší jsou ty věci, které nejsou vidět na první pohled. Za prvé, návaly horka a zimy, se kterými bojuju už pár týdnů a těším se, až se zlepší a nebudu si muset v průběhu noci měnit pyžamo. I když od té doby, co jsem přišla na to, že mi na ně docela pomáhá konopí, je to trochu lepší. Další věcí je to, že jsem trochu utahaná, “bez barvy a chuti”, což bude nejspíš dané nízkou hladinou testosteronu a zároveň i estrogenu a nejspíš se zlepší po pár týdnech. A úplně poslední jsou záchvaty deprese a nihilismu, kdy mě absolutně nic nebaví a volný čas spíše tak nějak poslední dobou vždycky akorát provegetuju, jako bych se snažila posunout hodinky dopředu. Vím, že je to dost blbý a nejvíc bych si pomohla, kdybych zvedla zadek a začala něco dělat, ale nějak na to asi nemám energii. Ale na druhou stranu jsem se hecla k tomu, že jsem napsala tenhle článek, a v pátek dokonce i k tomu, abych šla volit, tak to až tak zlý snad nebude.


sobota 6. ledna 2018

Do nového roku s optimismem

- uvědomění si, že se toho děje dost - toaletní problémy - mám príma kolegy - jak to oznámit po firmě - i máma se snaží - ignorace náušnic - příjemné věci - méně příjemné věci - konečně jednou šťastná -

        Ty jo, dlouho jsem nic nenapsala… A ono se přitom začíná dít hrozně moc věcí. Na jednu stranu možná tím, že je toho tolik už jsem trochu otupěla a nějak i díky tomu nemám ani pocit, že by se něco dělo.
      Takže papám prášečky. Mám za sebou čtvrtou epilaci. I když zatím jde o chvilku, nějaké ty změny na sobě začínám pozorovat a upřímně (jak už jsem říkala, mám kliku v tom, že mám od přírody spíš holčičí obličej) se docela divím, že se v práci neděje nějaká šuškanda, a že mi toho chlapa fakt ještě věří. Navíc po jednom zážitku, který mi zlepšil náladu na několik dní. To jsem tak byla na pivu s kolegy z práce, samozřejmě v klučičím. Samozřejmě, vypité pití udělalo své a já si musela odběhnout na záchod, samozřejmě na pány. A stojím si tak u umyvadla, myji si ruce, otevřou se dveře, vejde dovnitř nějaký pán, zmateně se na mne podívá, řekne: “Pardon,” a jde pryč. Já v tu chvíli z toho byla zmatená taky, vyšla jsem ven a vidím jak se pán zmateně rozhlíží. Ukážu prstem na dveře za mnou se slovy: “Tady?” Pán se a mne opět zmateně podívá a jde do dveří, ze kterých jsem přišla. S kolegy se v jednu chvíli diskuze stočila k jejich problému si zapamatovat výročí svatby. Poznamenala jsem, že je o jednoduché, prostě jedno datum, na což mi šéf, před kterým jsem se už vyoutovala, mi řekl, že tomu nemůžu rozumět a že nejsem moc relevantní vzorek, což mi v tu chvíli upřímně zvedlo náladu ještě víc.
          No a k těm věcem, co se dějou: hlavně se začínám outovat v práci, ví to o mně čím dál víc lidí a zatím jsem se nesetkala s žádnou negativní reakcí, všichni byli zatím sice trochu v rozpacích a překvapení (čemuž se nedivím), ale snažili se podpořit, pomoct. A to se, prosím, jedná o samý chlapy. Jako jo, všichni jsou vzdělaní a myslím si, že fakt rozumní a určitě bych si nemyslela, že by mě kvůli tomu nějak totálně odsoudili, ale pořád to v průměru berou holky líp, takže jsem měla trochu obavy. A nakonec to vypadá, že jsou u nás v tomhle všichni skvělí. Jeden kolega se mě dokonce hned zeptal, jak se budu jmenovat, že aby si začal pomalu zvykat. Další kolega mi říkal, že tu dobu, co jsme se neviděli (období vánoční) proběhla nějaká malinká změna, která není moc postřehnutelná, je absolutně nedefinovatelná, ale prostě že je na mě něco malinko jinak. A taky mi nabídl, že si klidně můžeme naplánovat služebku tak, abychom jeli spolu, že se asi budu cítit líp, když budu mít v okolí někoho, koho znám. 
     I povídání se šéfkou personálního (kterého se zúčastnila i jedna moje strašně fantastická kamarádka, aby jí řekla nějaké ty svoje zkušenosti a pomohla s tím, jak to celé řešit procesně) dopadlo úžasně, jak to tak vypadá, tak až budu chtít, tak mi změní v systému jméno klidně rovnou na finální, ať se vyhneme zbytečným změnám a čachrům, pořádně jsme se domluvili i na tom jak informovat další kolegy. Shodli jsme se na tom, že posílat hromadné celofiremní maily je zbytečné, protože to stejně nikdo pořádně nepřečte. A nejlepší cestou to prostě říct lidem se kterými častěji spolupracuju a pár dalším lidem nějak rozptýleným napříč odděleními. Ti ostatní to zčásti nejspíš ani nezaregistrují a když jo, tak se zeptají. Lidí, kteří budou schopni vyvrátit nějaké vyloženě pomluvy, žvásty a dezinformace, bude spousta. A co se týče zahraničních kolegů, agendu prostě přebírá kolegyně.
         Dokonce i máma se už snaží. Kolikrát už začíná hovor v ženském rodě, a když už použije ten původní, tak ji opravím, ona se omluví a přejde do ženského. Vlastně jsem čekala, že jí to bude trvat o docela dost dýl. Srovnaná s tím ještě moc není, ale nic není ztraceno.
         Taky jsem si nechala píchnout ouška, mám jen takové malé pecičky (respektive, úplně obyčejné piercingové šperky), vůbec mě to nebolí, prý s nimi vypadám hrozně roztomile a co mne nejvíc překvapilo, zase si toho nikdo v práci nevšiml. Mám sice delší vlasy a nosím je rozpuštěné, takže náušnice zakrývají, ale prostě jsem čekala aspoň nějaký pohled nebo otázku. Ono je přece jen jednodušší se vyoutovat, když se někdo zeptá, protože najednou se ta informace stává žádanou. Ale tak uvidíme.
          A nakonec ještě změny vyvolaný prášečkama. Docela mi povyrostl zadek a stehna, myslím si, že je to tím, že jsem přes Vánoce pár kilo přibrala a ono to všecko šlo na ty správný místa. Taky mě kamarádka upozornila, že mi začínají růst prsa. Mají furt ještě hlavně klučičí tvar, ale velikost odpovídá spíš stavu, kdy jsem měla o deset kilo víc. A ten klučičí svalnatý tvar se začíná trochu rozpouštět a začínají se lehce zaoblovat. Mám o dost světlejší a lepší pleť, menší póry a prý začínám být heboučká. Vousy jsou po čtvrté epilaci už skoro úplně vybledlé, za dobrého světla mám obličej trošku flekatej a za horšího světla není vidět, že by cokoliv rostlo. Holení se denně je nutný, protože jak mám vousy tmavý a je jich málo, tak neoholená vypadám… Vypelichaně. Na hrudníku a břiše už skoro nic neroste hlavně díky IPL epilaci, ale je to lehce tečkovaný, protože se pod kůží ještě schovávají mrtvé folikuly. Hrozně mi poklesla potřeba sexu, což je dost uvolňující, taky se jsem ještě hůř vyhecovatelná než dřív. Podle přítelkyně jsem poslední dobou občas slušně podrážděná, nepříjemná a pubertální, vzhledem k tomu, že jsem byla varována, tak tomu i docela věřím. Ale jinak se po psychické stránce cítím mnohem líp - nejspíš příjemná kombinace cíle v dohledu, chemického koktejlu v mozku a toho, že jsou na mě všichni hodní. Dost možná i díky tomu, jsem například v práci mám dojem organizovanější a koncentrovanější.
          No a pak jsou tu samozřejmě i věci příjemné méně, a to třeba to, že najednou mi k opití se stačí zhruba poloviční množství alkoholu než dřív. Možná i míň. Po týdnu jsem začala být hrozně brzo ospalá a unavená, ale to už na mne naštěstí už tolik nepůsobí (nebo jsem si zvykla). Horší je to, že posledních pár dní mi absolutně selhává termoregulace. Například jdeme spát, moje drahá polovička si stěžuje, že je jí vedro a vystrkuje nohy zpod peřiny, zatímco já jsem zabalená jak sushi rolka, mám husinu, je mi děsná kosa… A do toho se ještě děsně potím. A pak se vzbudím s tím, že můžu jít ždímat pyžamo. Fakt příjemný a kvalitní spánek. A kdyby se to dělo jen v noci, občas mě to přepadne i v práci, všichni jsou v tričkách, jen já mám na sobě tři vrstvy oblečení, mrznu (u čehož se samozřejmě strašně blbě soustředí, takže to na období návalu chladu nejen totálně zruší nárůst efektivity o kterém jsem psala dřív, ale spíš jen tak blbě čumím do monitoru a nedělám skoro nic) a přitom se potím. A taky jsem hrozně zeslábla. Jakože přítelkyni už uzvednu hodně stěží a dokonce mi otvírala i dvě zavařovačky. Ale kdyby mě nechala se o chvilku snažit dýl, tak jsem to určitě zvládla taky, pf. A hlavně se kvůli tomu cítím o dost míň bezpečně večer a začínám dost dobře chápat některá úskalí ženského pokolení, a že prostě chlapi jsou fyzicky výkonnější a snadno dovedou i díky tomu udělat prostředí pro ženu dost nepříjemné.
           Abych to shrnula, všechno se zatím tváří, že spěje k dobrému konci, já začínám mít pocit, že život má snad i smysl. Mám hroznou radost z probíhajících změn, i když upřímně jsem je čekala o dost pomalejší, původně jsem měla v plánu jít do RLT tak za půl roku, kamarádky mi říkají že mi dávájí čas tak do února, já osobně jsem svůj odhad upravila tak na duben. A už aby to bylo.